Book int64 10 18 | Chapter int64 1 353 | Verse int64 1 211 | Sanskrit stringlengths 41 2.77k | Transliteration stringlengths 50 3.07k ⌀ | DocID int64 1.01M 1.04M |
|---|---|---|---|---|---|
10 | 3 | 2 | दह्यमानस्तु शोकेन प्रदीप्तेनाग्निना यथा । क्रूरं मनस्ततः कृत्वा तावुभौ प्रत्यभाषत ॥ २ ॥ | dahyamānastu śokena pradīptenāgninā yathā | krūraṃ manastataḥ kṛtvā tāvubhau pratyabhāṣata || 2 || | 1,015,063 |
10 | 3 | 3 | पुरुषे पुरुषे बुद्धिः सा सा भवति शोभना । तुष्यन्ति च पृथक्सर्वे प्रज्ञया ते स्वया स्वया ॥ ३ ॥ | puruṣe puruṣe buddhiḥ sā sā bhavati śobhanā | tuṣyanti ca pṛthaksarve prajñayā te svayā svayā || 3 || | 1,015,064 |
10 | 3 | 4 | सर्वो हि मन्यते लोक आत्मानं बुद्धिमत्तरम् । सर्वस्यात्मा बहुमतः सर्वात्मानं प्रशंसति ॥ ४ ॥ | sarvo hi manyate loka ātmānaṃ buddhimattaram | sarvasyātmā bahumataḥ sarvātmānaṃ praśaṃsati || 4 || | 1,015,065 |
10 | 3 | 5 | सर्वस्य हि स्वका प्रज्ञा साधुवादे प्रतिष्ठिता । परबुद्धिं च निन्दन्ति स्वां प्रशंसन्ति चासकृत् ॥ ५ ॥ | sarvasya hi svakā prajñā sādhuvāde pratiṣṭhitā | parabuddhiṃ ca nindanti svāṃ praśaṃsanti cāsakṛt || 5 || | 1,015,066 |
10 | 3 | 6 | कारणान्तरयोगेन योगे येषां समा मतिः । तेऽन्योन्येन च तुष्यन्ति बहु मन्यन्ति चासकृत् ॥ ६ ॥ | kāraṇāntarayogena yoge yeṣāṃ samā matiḥ | te'nyonyena ca tuṣyanti bahu manyanti cāsakṛt || 6 || | 1,015,067 |
10 | 3 | 7 | तस्यैव तु मनुष्यस्य सा सा बुद्धिस्तदा तदा । कालयोगविपर्यासं प्राप्यान्योन्यं विपद्यते ॥ ७ ॥ | tasyaiva tu manuṣyasya sā sā buddhistadā tadā | kālayogaviparyāsaṃ prāpyānyonyaṃ vipadyate || 7 || | 1,015,068 |
10 | 3 | 8 | अचिन्त्यत्वाद्धि चित्तानां मनुष्याणां विशेषतः । चित्तवैकल्यमासाद्य सा सा बुद्धिः प्रजायते ॥ ८ ॥ | acintyatvāddhi cittānāṃ manuṣyāṇāṃ viśeṣataḥ | cittavaikalyamāsādya sā sā buddhiḥ prajāyate || 8 || | 1,015,069 |
10 | 3 | 9 | यथा हि वैद्यः कुशलो ज्ञात्वा व्याधिं यथाविधि । भेषजं कुरुते योगात्प्रशमार्थमिहाभिभो ॥ ९ ॥ | yathā hi vaidyaḥ kuśalo jñātvā vyādhiṃ yathāvidhi | bheṣajaṃ kurute yogātpraśamārthamihābhibho || 9 || | 1,015,070 |
10 | 3 | 10 | एवं कार्यस्य योगार्थं बुद्धिं कुर्वन्ति मानवाः । प्रज्ञया हि स्वया युक्तास्तां च निन्दन्ति मानवाः ॥ १० ॥ | evaṃ kāryasya yogārthaṃ buddhiṃ kurvanti mānavāḥ | prajñayā hi svayā yuktāstāṃ ca nindanti mānavāḥ || 10 || | 1,015,071 |
10 | 3 | 11 | अन्यया यौवने मर्त्यो बुद्ध्या भवति मोहितः । मध्येऽन्यया जरायां तु सोऽन्यां रोचयते मतिम् ॥ ११ ॥ | anyayā yauvane martyo buddhyā bhavati mohitaḥ | madhye'nyayā jarāyāṃ tu so'nyāṃ rocayate matim || 11 || | 1,015,072 |
10 | 3 | 12 | व्यसनं वा पुनर्घोरं समृद्धिं वापि तादृशीम् । अवाप्य पुरुषो भोज कुरुते बुद्धिवैकृतम् ॥ १२ ॥ | vyasanaṃ vā punarghoraṃ samṛddhiṃ vāpi tādṛśīm | avāpya puruṣo bhoja kurute buddhivaikṛtam || 12 || | 1,015,073 |
10 | 3 | 13 | एकस्मिन्नेव पुरुषे सा सा बुद्धिस्तदा तदा । भवत्यनित्यप्रज्ञत्वात्सा तस्यैव न रोचते ॥ १३ ॥ | ekasminneva puruṣe sā sā buddhistadā tadā | bhavatyanityaprajñatvātsā tasyaiva na rocate || 13 || | 1,015,074 |
10 | 3 | 14 | निश्चित्य तु यथाप्रज्ञं यां मतिं साधु पश्यति । तस्यां प्रकुरुते भावं सा तस्योद्योगकारिका ॥ १४ ॥ | niścitya tu yathāprajñaṃ yāṃ matiṃ sādhu paśyati | tasyāṃ prakurute bhāvaṃ sā tasyodyogakārikā || 14 || | 1,015,075 |
10 | 3 | 15 | सर्वो हि पुरुषो भोज साध्वेतदिति निश्चितः । कर्तुमारभते प्रीतो मरणादिषु कर्मसु ॥ १५ ॥ | sarvo hi puruṣo bhoja sādhvetaditi niścitaḥ | kartumārabhate prīto maraṇādiṣu karmasu || 15 || | 1,015,076 |
10 | 3 | 16 | सर्वे हि युक्तिं विज्ञाय प्रज्ञां चापि स्वकां नराः । चेष्टन्ते विविधाश्चेष्टा हितमित्येव जानते ॥ १६ ॥ | sarve hi yuktiṃ vijñāya prajñāṃ cāpi svakāṃ narāḥ | ceṣṭante vividhāśceṣṭā hitamityeva jānate || 16 || | 1,015,077 |
10 | 3 | 17 | उपजाता व्यसनजा येयमद्य मतिर्मम । युवयोस्तां प्रवक्ष्यामि मम शोकविनाशिनीम् ॥ १७ ॥ | upajātā vyasanajā yeyamadya matirmama | yuvayostāṃ pravakṣyāmi mama śokavināśinīm || 17 || | 1,015,078 |
10 | 3 | 18 | प्रजापतिः प्रजाः सृष्ट्वा कर्म तासु विधाय च । वर्णे वर्णे समाधत्त एकैकं गुणवत्तरम् ॥ १८ ॥ | prajāpatiḥ prajāḥ sṛṣṭvā karma tāsu vidhāya ca | varṇe varṇe samādhatta ekaikaṃ guṇavattaram || 18 || | 1,015,079 |
10 | 3 | 19 | ब्राह्मणे दममव्यग्रं क्षत्रिये तेज उत्तमम् । दाक्ष्यं वैश्ये च शूद्रे च सर्ववर्णानुकूलताम् ॥ १९ ॥ | brāhmaṇe damamavyagraṃ kṣatriye teja uttamam | dākṣyaṃ vaiśye ca śūdre ca sarvavarṇānukūlatām || 19 || | 1,015,080 |
10 | 3 | 20 | अदान्तो ब्राह्मणोऽसाधुर्निस्तेजाः क्षत्रियोऽधमः । अदक्षो निन्द्यते वैश्यः शूद्रश्च प्रतिकूलवान् ॥ २० ॥ | adānto brāhmaṇo'sādhurnistejāḥ kṣatriyo'dhamaḥ | adakṣo nindyate vaiśyaḥ śūdraśca pratikūlavān || 20 || | 1,015,081 |
10 | 3 | 21 | सोऽस्मि जातः कुले श्रेष्ठे ब्राह्मणानां सुपूजिते । मन्दभाग्यतयास्म्येतं क्षत्रधर्ममनु ष्ठितः ॥ २१ ॥ | so'smi jātaḥ kule śreṣṭhe brāhmaṇānāṃ supūjite | mandabhāgyatayāsmyetaṃ kṣatradharmamanu ṣṭhitaḥ || 21 || | 1,015,082 |
10 | 3 | 22 | क्षत्रधर्मं विदित्वाहं यदि ब्राह्मण्यसंश्रितम् । प्रकुर्यां सुमहत्कर्म न मे तत्साधु संमतम् ॥ २२ ॥ | kṣatradharmaṃ viditvāhaṃ yadi brāhmaṇyasaṃśritam | prakuryāṃ sumahatkarma na me tatsādhu saṃmatam || 22 || | 1,015,083 |
10 | 3 | 23 | धारयित्वा धनुर्दिव्यं दिव्यान्यस्त्राणि चाहवे । पितरं निहतं दृष्ट्वा किं नु वक्ष्यामि संसदि ॥ २३ ॥ | dhārayitvā dhanurdivyaṃ divyānyastrāṇi cāhave | pitaraṃ nihataṃ dṛṣṭvā kiṃ nu vakṣyāmi saṃsadi || 23 || | 1,015,084 |
10 | 3 | 24 | सोऽहमद्य यथाकामं क्षत्रधर्ममुपास्य तम् । गन्तास्मि पदवीं राज्ञः पितुश्चापि महाद्युतेः ॥ २४ ॥ | so'hamadya yathākāmaṃ kṣatradharmamupāsya tam | gantāsmi padavīṃ rājñaḥ pituścāpi mahādyuteḥ || 24 || | 1,015,085 |
10 | 3 | 25 | अद्य स्वप्स्यन्ति पाञ्चाला विश्वस्ता जितकाशिनः । विमुक्तयुग्यकवचा हर्षेण च समन्विताः । वयं जिता मताश्चैषां श्रान्ता व्यायमनेन च ॥ २५ ॥ | adya svapsyanti pāñcālā viśvastā jitakāśinaḥ | vimuktayugyakavacā harṣeṇa ca samanvitāḥ | vayaṃ jitā matāścaiṣāṃ śrāntā vyāyamanena ca || 25 || | 1,015,086 |
10 | 3 | 26 | तेषां निशि प्रसुप्तानां स्वस्थानां शिबिरे स्वके । अवस्कन्दं करिष्यामि शिबिरस्याद्य दुष्करम् ॥ २६ ॥ | teṣāṃ niśi prasuptānāṃ svasthānāṃ śibire svake | avaskandaṃ kariṣyāmi śibirasyādya duṣkaram || 26 || | 1,015,087 |
10 | 3 | 27 | तानवस्कन्द्य शिबिरे प्रेतभूतान्विचेतसः । सूदयिष्यामि विक्रम्य मघवानिव दानवान् ॥ २७ ॥ | tānavaskandya śibire pretabhūtānvicetasaḥ | sūdayiṣyāmi vikramya maghavāniva dānavān || 27 || | 1,015,088 |
10 | 3 | 28 | अद्य तान्सहितान्सर्वान्धृष्टद्युम्नपुरोगमान् । सूदयिष्यामि विक्रम्य कक्षं दीप्त इवानलः । निहत्य चैव पाञ्चालाञ्शान्तिं लब्धास्मि सत्तम ॥ २८ ॥ | adya tānsahitānsarvāndhṛṣṭadyumnapurogamān | sūdayiṣyāmi vikramya kakṣaṃ dīpta ivānalaḥ | nihatya caiva pāñcālāñśāntiṃ labdhāsmi sattama || 28 || | 1,015,089 |
10 | 3 | 29 | पाञ्चालेषु चरिष्यामि सूदयन्नद्य संयुगे । पिनाकपाणिः संक्रुद्धः स्वयं रुद्रः पशुष्विव ॥ २९ ॥ | pāñcāleṣu cariṣyāmi sūdayannadya saṃyuge | pinākapāṇiḥ saṃkruddhaḥ svayaṃ rudraḥ paśuṣviva || 29 || | 1,015,090 |
10 | 3 | 30 | अद्याहं सर्वपाञ्चालान्निहत्य च निकृत्य च । अर्दयिष्यामि संक्रुद्धो रणे पाण्डुसुतांस्तथा ॥ ३० ॥ | adyāhaṃ sarvapāñcālānnihatya ca nikṛtya ca | ardayiṣyāmi saṃkruddho raṇe pāṇḍusutāṃstathā || 30 || | 1,015,091 |
10 | 3 | 32 | दुर्योधनस्य कर्णस्य भीष्मसैन्धवयोरपि । गमयिष्यामि पाञ्चालान्पदवीमद्य दुर्गमाम् ॥ ३२ ॥ | duryodhanasya karṇasya bhīṣmasaindhavayorapi | gamayiṣyāmi pāñcālānpadavīmadya durgamām || 32 || | 1,015,093 |
10 | 3 | 31 | अद्याहं सर्वपाञ्चालैः कृत्वा भूमिं शरीरिणीम् । प्रहृत्यैकैकशस्तेभ्यो भविष्याम्यनृणः पितुः ॥ ३१ ॥ | adyāhaṃ sarvapāñcālaiḥ kṛtvā bhūmiṃ śarīriṇīm | prahṛtyaikaikaśastebhyo bhaviṣyāmyanṛṇaḥ pituḥ || 31 || | 1,015,092 |
10 | 3 | 33 | अद्य पाञ्चालराजस्य धृष्टद्युम्नस्य वै निशि । विरात्रे प्रमथिष्यामि पशोरिव शिरो बलात् ॥ ३३ ॥ | adya pāñcālarājasya dhṛṣṭadyumnasya vai niśi | virātre pramathiṣyāmi paśoriva śiro balāt || 33 || | 1,015,094 |
10 | 3 | 34 | अद्य पाञ्चालपाण्डूनां शयितानात्मजान्निशि । खड्गेन निशितेनाजौ प्रमथिष्यामि गौतम ॥ ३४ ॥ | adya pāñcālapāṇḍūnāṃ śayitānātmajānniśi | khaḍgena niśitenājau pramathiṣyāmi gautama || 34 || | 1,015,095 |
10 | 3 | 35 | अद्य पाञ्चालसेनां तां निहत्य निशि सौप्तिके । कृतकृत्यः सुखी चैव भविष्यामि महामते ॥ ३५ ॥ | adya pāñcālasenāṃ tāṃ nihatya niśi sauptike | kṛtakṛtyaḥ sukhī caiva bhaviṣyāmi mahāmate || 35 || | 1,015,096 |
10 | 4 | 1 | कृप उवाच । दिष्ट्या ते प्रतिकर्तव्ये मतिर्जातेयमच्युत । न त्वा वारयितुं शक्तो वज्रपाणिरपि स्वयम् ॥ १ ॥ | kṛpa uvāca | diṣṭyā te pratikartavye matirjāteyamacyuta | na tvā vārayituṃ śakto vajrapāṇirapi svayam || 1 || | 1,015,098 |
10 | 4 | 2 | अनुयास्यावहे त्वां तु प्रभाते सहितावुभौ । अद्य रात्रौ विश्रमस्व विमुक्तकवचध्वजः ॥ २ ॥ | anuyāsyāvahe tvāṃ tu prabhāte sahitāvubhau | adya rātrau viśramasva vimuktakavacadhvajaḥ || 2 || | 1,015,099 |
10 | 4 | 3 | अहं त्वामनुयास्यामि कृतवर्मा च सात्वतः । परानभिमुखं यान्तं रथावास्थाय दंशितौ ॥ ३ ॥ | ahaṃ tvāmanuyāsyāmi kṛtavarmā ca sātvataḥ | parānabhimukhaṃ yāntaṃ rathāvāsthāya daṃśitau || 3 || | 1,015,100 |
10 | 4 | 5 | शक्तस्त्वमसि विक्रान्तुं विश्रमस्व निशामिमाम् । चिरं ते जाग्रतस्तात स्वप तावन्निशामिमाम् ॥ ५ ॥ | śaktastvamasi vikrāntuṃ viśramasva niśāmimām | ciraṃ te jāgratastāta svapa tāvanniśāmimām || 5 || | 1,015,102 |
10 | 4 | 4 | आवाभ्यां सहितः शत्रूञ्श्वोऽसि हन्ता समागमे । विक्रम्य रथिनां श्रेष्ठ पाञ्चालान्सपदानुगान् ॥ ४ ॥ | āvābhyāṃ sahitaḥ śatrūñśvo'si hantā samāgame | vikramya rathināṃ śreṣṭha pāñcālānsapadānugān || 4 || | 1,015,101 |
10 | 4 | 6 | विश्रान्तश्च विनिद्रश्च स्वस्थचित्तश्च मानद । समेत्य समरे शत्रून्वधिष्यसि न संशयः ॥ ६ ॥ | viśrāntaśca vinidraśca svasthacittaśca mānada | sametya samare śatrūnvadhiṣyasi na saṃśayaḥ || 6 || | 1,015,103 |
10 | 4 | 7 | न हि त्वा रथिनां श्रेष्ठ प्रगृहीतवरायुधम् । जेतुमुत्सहते कश्चिदपि देवेषु पावकिः ॥ ७ ॥ | na hi tvā rathināṃ śreṣṭha pragṛhītavarāyudham | jetumutsahate kaścidapi deveṣu pāvakiḥ || 7 || | 1,015,104 |
10 | 4 | 8 | कृपेण सहितं यान्तं युक्तं च कृतवर्मणा । को द्रौणिं युधि संरब्धं योधयेदपि देवराट् ॥ ८ ॥ | kṛpeṇa sahitaṃ yāntaṃ yuktaṃ ca kṛtavarmaṇā | ko drauṇiṃ yudhi saṃrabdhaṃ yodhayedapi devarāṭ || 8 || | 1,015,105 |
10 | 4 | 9 | ते वयं परिविश्रान्ता विनिद्रा विगतज्वराः । प्रभातायां रजन्यां वै निहनिष्याम शात्रवान् ॥ ९ ॥ | te vayaṃ pariviśrāntā vinidrā vigatajvarāḥ | prabhātāyāṃ rajanyāṃ vai nihaniṣyāma śātravān || 9 || | 1,015,106 |
10 | 4 | 10 | तव ह्यस्त्राणि दिव्यानि मम चैव न संशयः । सात्वतोऽपि महेष्वासो नित्यं युद्धेषु कोविदः ॥ १० ॥ | tava hyastrāṇi divyāni mama caiva na saṃśayaḥ | sātvato'pi maheṣvāso nityaṃ yuddheṣu kovidaḥ || 10 || | 1,015,107 |
10 | 4 | 11 | ते वयं सहितास्तात सर्वाञ्शत्रून्समागतान् । प्रसह्य समरे हत्वा प्रीतिं प्राप्स्याम पुष्कलाम् । विश्रमस्व त्वमव्यग्रः स्वप चेमां निशां सुखम् ॥ ११ ॥ | te vayaṃ sahitāstāta sarvāñśatrūnsamāgatān | prasahya samare hatvā prītiṃ prāpsyāma puṣkalām | viśramasva tvamavyagraḥ svapa cemāṃ niśāṃ sukham || 11 || | 1,015,108 |
10 | 4 | 12 | अहं च कृतवर्मा च प्रयान्तं त्वां नरोत्तम । अनुयास्याव सहितौ धन्विनौ परतापिनौ । रथिनं त्वरया यान्तं रथावास्थाय दंशितौ ॥ १२ ॥ | ahaṃ ca kṛtavarmā ca prayāntaṃ tvāṃ narottama | anuyāsyāva sahitau dhanvinau paratāpinau | rathinaṃ tvarayā yāntaṃ rathāvāsthāya daṃśitau || 12 || | 1,015,109 |
10 | 4 | 13 | स गत्वा शिबिरं तेषां नाम विश्राव्य चाहवे । ततः कर्तासि शत्रूणां युध्यतां कदनं महत् ॥ १३ ॥ | sa gatvā śibiraṃ teṣāṃ nāma viśrāvya cāhave | tataḥ kartāsi śatrūṇāṃ yudhyatāṃ kadanaṃ mahat || 13 || | 1,015,110 |
10 | 4 | 14 | कृत्वा च कदनं तेषां प्रभाते विमलेऽहनि । विहरस्व यथा शक्रः सूदयित्वा महासुरान् ॥ १४ ॥ | kṛtvā ca kadanaṃ teṣāṃ prabhāte vimale'hani | viharasva yathā śakraḥ sūdayitvā mahāsurān || 14 || | 1,015,111 |
10 | 4 | 15 | त्वं हि शक्तो रणे जेतुं पाञ्चालानां वरूथिनीम् । दैत्यसेनामिव क्रुद्धः सर्वदानवसूदनः ॥ १५ ॥ | tvaṃ hi śakto raṇe jetuṃ pāñcālānāṃ varūthinīm | daityasenāmiva kruddhaḥ sarvadānavasūdanaḥ || 15 || | 1,015,112 |
10 | 4 | 16 | मया त्वां सहितं संख्ये गुप्तं च कृतवर्मणा । न सहेत विभुः साक्षाद्वज्रपाणिरपि स्वयम् ॥ १६ ॥ | mayā tvāṃ sahitaṃ saṃkhye guptaṃ ca kṛtavarmaṇā | na saheta vibhuḥ sākṣādvajrapāṇirapi svayam || 16 || | 1,015,113 |
10 | 4 | 17 | न चाहं समरे तात कृतवर्मा तथैव च । अनिर्जित्य रणे पाण्डून्व्यपयास्याव कर्हिचित् ॥ १७ ॥ | na cāhaṃ samare tāta kṛtavarmā tathaiva ca | anirjitya raṇe pāṇḍūnvyapayāsyāva karhicit || 17 || | 1,015,114 |
10 | 4 | 18 | हत्वा च समरे क्षुद्रान्पाञ्चालान्पाण्डुभिः सह । निवर्तिष्यामहे सर्वे हता वा स्वर्गगा वयम् ॥ १८ ॥ | hatvā ca samare kṣudrānpāñcālānpāṇḍubhiḥ saha | nivartiṣyāmahe sarve hatā vā svargagā vayam || 18 || | 1,015,115 |
10 | 4 | 19 | सर्वोपायैः सहायास्ते प्रभाते वयमेव हि । सत्यमेतन्महाबाहो प्रब्रवीमि तवानघ ॥ १९ ॥ | sarvopāyaiḥ sahāyāste prabhāte vayameva hi | satyametanmahābāho prabravīmi tavānagha || 19 || | 1,015,116 |
10 | 4 | 20 | एवमुक्तस्ततो द्रौणिर्मातुलेन हितं वचः । अब्रवीन्मातुलं राजन्क्रोधादुद्वृत्य लोचने ॥ २० ॥ | evamuktastato drauṇirmātulena hitaṃ vacaḥ | abravīnmātulaṃ rājankrodhādudvṛtya locane || 20 || | 1,015,117 |
10 | 4 | 21 | आतुरस्य कुतो निद्रा नरस्यामर्षितस्य च । अर्थांश्चिन्तयतश्चापि कामयानस्य वा पुनः ॥ २१ ॥ | āturasya kuto nidrā narasyāmarṣitasya ca | arthāṃścintayataścāpi kāmayānasya vā punaḥ || 21 || | 1,015,118 |
10 | 4 | 22 | तदिदं समनुप्राप्तं पश्य मेऽद्य चतुष्टयम् । यस्य भागश्चतुर्थो मे स्वप्नमह्नाय नाशयेत् ॥ २२ ॥ | tadidaṃ samanuprāptaṃ paśya me'dya catuṣṭayam | yasya bhāgaścaturtho me svapnamahnāya nāśayet || 22 || | 1,015,119 |
10 | 4 | 23 | किं नाम दुःखं लोकेऽस्मिन्पितुर्वधमनुस्मरन् । हृदयं निर्दहन्मेऽद्य रात्र्यहानि न शाम्यति ॥ २३ ॥ | kiṃ nāma duḥkhaṃ loke'sminpiturvadhamanusmaran | hṛdayaṃ nirdahanme'dya rātryahāni na śāmyati || 23 || | 1,015,120 |
10 | 4 | 24 | यथा च निहतः पापैः पिता मम विशेषतः । प्रत्यक्षमपि ते सर्वं तन्मे मर्माणि कृन्तति ॥ २४ ॥ | yathā ca nihataḥ pāpaiḥ pitā mama viśeṣataḥ | pratyakṣamapi te sarvaṃ tanme marmāṇi kṛntati || 24 || | 1,015,121 |
10 | 4 | 25 | कथं हि मादृशो लोके मुहूर्तमपि जीवति । द्रोणो हतेति यद्वाचः पाञ्चालानां शृणोम्यहम् ॥ २५ ॥ | kathaṃ hi mādṛśo loke muhūrtamapi jīvati | droṇo hateti yadvācaḥ pāñcālānāṃ śṛṇomyaham || 25 || | 1,015,122 |
10 | 4 | 26 | दृष्टद्युम्नमहत्वाजौ नाहं जीवितुमुत्सहे । स मे पितृवधाद्वध्यः पाञ्चाला ये च संगताः ॥ २६ ॥ | dṛṣṭadyumnamahatvājau nāhaṃ jīvitumutsahe | sa me pitṛvadhādvadhyaḥ pāñcālā ye ca saṃgatāḥ || 26 || | 1,015,123 |
10 | 4 | 27 | विलापो भग्नसक्थस्य यस्तु राज्ञो मया श्रुतः । स पुनर्हृदयं कस्य क्रूरस्यापि न निर्दहेत् ॥ २७ ॥ | vilāpo bhagnasakthasya yastu rājño mayā śrutaḥ | sa punarhṛdayaṃ kasya krūrasyāpi na nirdahet || 27 || | 1,015,124 |
10 | 4 | 28 | कस्य ह्यकरुणस्यापि नेत्राभ्यामश्रु नाव्रजेत् । नृपतेर्भग्नसक्थस्य श्रुत्वा तादृग्वचः पुनः ॥ २८ ॥ | kasya hyakaruṇasyāpi netrābhyāmaśru nāvrajet | nṛpaterbhagnasakthasya śrutvā tādṛgvacaḥ punaḥ || 28 || | 1,015,125 |
10 | 4 | 30 | वासुदेवार्जुनाभ्यां हि तानहं परिरक्षितान् । अविषह्यतमान्मन्ये महेन्द्रेणापि मातुल ॥ ३० ॥ | vāsudevārjunābhyāṃ hi tānahaṃ parirakṣitān | aviṣahyatamānmanye mahendreṇāpi mātula || 30 || | 1,015,127 |
10 | 4 | 29 | यश्चायं मित्रपक्षो मे मयि जीवति निर्जितः । शोकं मे वर्धयत्येष वारिवेग इवार्णवम् । एकाग्रमनसो मेऽद्य कुतो निद्रा कुतः सुखम् ॥ २९ ॥ | yaścāyaṃ mitrapakṣo me mayi jīvati nirjitaḥ | śokaṃ me vardhayatyeṣa vārivega ivārṇavam | ekāgramanaso me'dya kuto nidrā kutaḥ sukham || 29 || | 1,015,126 |
10 | 4 | 31 | न चास्मि शक्यः संयन्तुमस्मात्कार्यात्कथंचन । न तं पश्यामि लोकेऽस्मिन्यो मां कार्यान्निवर्तयेत् । इति मे निश्चिता बुद्धिरेषा साधुमता च मे ॥ ३१ ॥ | na cāsmi śakyaḥ saṃyantumasmātkāryātkathaṃcana | na taṃ paśyāmi loke'sminyo māṃ kāryānnivartayet | iti me niścitā buddhireṣā sādhumatā ca me || 31 || | 1,015,128 |
10 | 4 | 32 | वार्त्तिकैः कथ्यमानस्तु मित्राणां मे पराभवः । पाण्डवानां च विजयो हृदयं दहतीव मे ॥ ३२ ॥ | vārttikaiḥ kathyamānastu mitrāṇāṃ me parābhavaḥ | pāṇḍavānāṃ ca vijayo hṛdayaṃ dahatīva me || 32 || | 1,015,129 |
10 | 4 | 33 | अहं तु कदनं कृत्वा शत्रूणामद्य सौप्तिके । ततो विश्रमिता चैव स्वप्ता च विगतज्वरः ॥ ३३ ॥ | ahaṃ tu kadanaṃ kṛtvā śatrūṇāmadya sauptike | tato viśramitā caiva svaptā ca vigatajvaraḥ || 33 || | 1,015,130 |
10 | 5 | 2 | तथैव तावन्मेधावी विनयं यो न शिक्षति । न च किंचन जानाति सोऽपि धर्मार्थनिश्चयम् ॥ २ ॥ | tathaiva tāvanmedhāvī vinayaṃ yo na śikṣati | na ca kiṃcana jānāti so'pi dharmārthaniścayam || 2 || | 1,015,133 |
10 | 5 | 1 | कृप उवाच । शुश्रूषुरपि दुर्मेधाः पुरुषोऽनियतेन्द्रियः । नालं वेदयितुं कृत्स्नौ धर्मार्थाविति मे मतिः ॥ १ ॥ | kṛpa uvāca | śuśrūṣurapi durmedhāḥ puruṣo'niyatendriyaḥ | nālaṃ vedayituṃ kṛtsnau dharmārthāviti me matiḥ || 1 || | 1,015,132 |
10 | 5 | 3 | शुश्रूषुस्त्वेव मेधावी पुरुषो नियतेन्द्रियः । जानीयादागमान्सर्वान्ग्राह्यं च न विरोधयेत् ॥ ३ ॥ | śuśrūṣustveva medhāvī puruṣo niyatendriyaḥ | jānīyādāgamānsarvāngrāhyaṃ ca na virodhayet || 3 || | 1,015,134 |
10 | 5 | 4 | अनेयस्त्ववमानी यो दुरात्मा पापपूरुषः । दिष्टमुत्सृज्य कल्याणं करोति बहुपापकम् ॥ ४ ॥ | aneyastvavamānī yo durātmā pāpapūruṣaḥ | diṣṭamutsṛjya kalyāṇaṃ karoti bahupāpakam || 4 || | 1,015,135 |
10 | 5 | 5 | नाथवन्तं तु सुहृदः प्रतिषेधन्ति पातकात् । निवर्तते तु लक्ष्मीवान्नालक्ष्मीवान्निवर्तते ॥ ५ ॥ | nāthavantaṃ tu suhṛdaḥ pratiṣedhanti pātakāt | nivartate tu lakṣmīvānnālakṣmīvānnivartate || 5 || | 1,015,136 |
10 | 5 | 6 | यथा ह्युच्चावचैर्वाक्यैः क्षिप्तचित्तो नियम्यते । तथैव सुहृदा शक्यो नशक्यस्त्ववसीदति ॥ ६ ॥ | yathā hyuccāvacairvākyaiḥ kṣiptacitto niyamyate | tathaiva suhṛdā śakyo naśakyastvavasīdati || 6 || | 1,015,137 |
10 | 5 | 7 | तथैव सुहृदं प्राज्ञं कुर्वाणं कर्म पापकम् । प्राज्ञाः संप्रतिषेधन्ते यथाशक्ति पुनः पुनः ॥ ७ ॥ | tathaiva suhṛdaṃ prājñaṃ kurvāṇaṃ karma pāpakam | prājñāḥ saṃpratiṣedhante yathāśakti punaḥ punaḥ || 7 || | 1,015,138 |
10 | 5 | 8 | स कल्याणे मतिं कृत्वा नियम्यात्मानमात्मना । कुरु मे वचनं तात येन पश्चान्न तप्यसे ॥ ८ ॥ | sa kalyāṇe matiṃ kṛtvā niyamyātmānamātmanā | kuru me vacanaṃ tāta yena paścānna tapyase || 8 || | 1,015,139 |
10 | 5 | 9 | न वधः पूज्यते लोके सुप्तानामिह धर्मतः । तथैव न्यस्तशस्त्राणां विमुक्तरथवाजिनाम् ॥ ९ ॥ | na vadhaḥ pūjyate loke suptānāmiha dharmataḥ | tathaiva nyastaśastrāṇāṃ vimuktarathavājinām || 9 || | 1,015,140 |
10 | 5 | 10 | ये च ब्रूयुस्तवास्मीति ये च स्युः शरणागताः । विमुक्तमूर्धजा ये च ये चापि हतवाहनाः ॥ १० ॥ | ye ca brūyustavāsmīti ye ca syuḥ śaraṇāgatāḥ | vimuktamūrdhajā ye ca ye cāpi hatavāhanāḥ || 10 || | 1,015,141 |
10 | 5 | 11 | अद्य स्वप्स्यन्ति पाञ्चाला विमुक्तकवचा विभो । विश्वस्ता रजनीं सर्वे प्रेता इव विचेतसः ॥ ११ ॥ | adya svapsyanti pāñcālā vimuktakavacā vibho | viśvastā rajanīṃ sarve pretā iva vicetasaḥ || 11 || | 1,015,142 |
10 | 5 | 12 | यस्तेषां तदवस्थानां द्रुह्येत पुरुषोऽनृजुः । व्यक्तं स नरके मज्जेदगाधे विपुलेऽप्लवे ॥ १२ ॥ | yasteṣāṃ tadavasthānāṃ druhyeta puruṣo'nṛjuḥ | vyaktaṃ sa narake majjedagādhe vipule'plave || 12 || | 1,015,143 |
10 | 5 | 13 | सर्वास्त्रविदुषां लोके श्रेष्ठस्त्वमसि विश्रुतः । न च ते जातु लोकेऽस्मिन्सुसूक्ष्ममपि किल्बिषम् ॥ १३ ॥ | sarvāstraviduṣāṃ loke śreṣṭhastvamasi viśrutaḥ | na ca te jātu loke'sminsusūkṣmamapi kilbiṣam || 13 || | 1,015,144 |
10 | 5 | 14 | त्वं पुनः सूर्यसंकाशः श्वोभूत उदिते रवौ । प्रकाशे सर्वभूतानां विजेता युधि शात्रवान् ॥ १४ ॥ | tvaṃ punaḥ sūryasaṃkāśaḥ śvobhūta udite ravau | prakāśe sarvabhūtānāṃ vijetā yudhi śātravān || 14 || | 1,015,145 |
10 | 5 | 15 | असंभावितरूपं हि त्वयि कर्म विगर्हितम् । शुक्ले रक्तमिव न्यस्तं भवेदिति मतिर्मम ॥ १५ ॥ | asaṃbhāvitarūpaṃ hi tvayi karma vigarhitam | śukle raktamiva nyastaṃ bhavediti matirmama || 15 || | 1,015,146 |
10 | 5 | 17 | प्रत्यक्षं भूमिपालानां भवतां चापि संनिधौ । न्यस्तशस्त्रो मम पिता धृष्टद्युम्नेन पातितः ॥ १७ ॥ | pratyakṣaṃ bhūmipālānāṃ bhavatāṃ cāpi saṃnidhau | nyastaśastro mama pitā dhṛṣṭadyumnena pātitaḥ || 17 || | 1,015,148 |
10 | 5 | 16 | अश्वत्थामोवाच । एवमेतद्यथात्थ त्वमनुशास्मीह मातुल । तैस्तु पूर्वमयं सेतुः शतधा विदलीकृतः ॥ १६ ॥ | aśvatthāmovāca | evametadyathāttha tvamanuśāsmīha mātula | taistu pūrvamayaṃ setuḥ śatadhā vidalīkṛtaḥ || 16 || | 1,015,147 |
10 | 5 | 18 | कर्णश्च पतिते चक्रे रथस्य रथिनां वरः । उत्तमे व्यसने सन्नो हतो गाण्डीवधन्वना ॥ १८ ॥ | karṇaśca patite cakre rathasya rathināṃ varaḥ | uttame vyasane sanno hato gāṇḍīvadhanvanā || 18 || | 1,015,149 |
10 | 5 | 19 | तथा शांतनवो भीष्मो न्यस्तशस्त्रो निरायुधः । शिखण्डिनं पुरस्कृत्य हतो गाण्डीवधन्वना ॥ १९ ॥ | tathā śāṃtanavo bhīṣmo nyastaśastro nirāyudhaḥ | śikhaṇḍinaṃ puraskṛtya hato gāṇḍīvadhanvanā || 19 || | 1,015,150 |
10 | 5 | 20 | भूरिश्रवा महेष्वासस्तथा प्रायगतो रणे । क्रोशतां भूमिपालानां युयुधानेन पातितः ॥ २० ॥ | bhūriśravā maheṣvāsastathā prāyagato raṇe | krośatāṃ bhūmipālānāṃ yuyudhānena pātitaḥ || 20 || | 1,015,151 |
10 | 5 | 21 | दुर्योधनश्च भीमेन समेत्य गदया मृधे । पश्यतां भूमिपालानामधर्मेण निपातितः ॥ २१ ॥ | duryodhanaśca bhīmena sametya gadayā mṛdhe | paśyatāṃ bhūmipālānāmadharmeṇa nipātitaḥ || 21 || | 1,015,152 |
10 | 5 | 22 | एकाकी बहुभिस्तत्र परिवार्य महारथैः । अधर्मेण नरव्याघ्रो भीमसेनेन पातितः ॥ २२ ॥ | ekākī bahubhistatra parivārya mahārathaiḥ | adharmeṇa naravyāghro bhīmasenena pātitaḥ || 22 || | 1,015,153 |
10 | 5 | 23 | विलापो भग्नसक्थस्य यो मे राज्ञः परिश्रुतः । वार्त्तिकानां कथयतां स मे मर्माणि कृन्तति ॥ २३ ॥ | vilāpo bhagnasakthasya yo me rājñaḥ pariśrutaḥ | vārttikānāṃ kathayatāṃ sa me marmāṇi kṛntati || 23 || | 1,015,154 |
10 | 5 | 24 | एवमधार्मिकाः पापाः पाञ्चाला भिन्नसेतवः । तानेवं भिन्नमर्यादान्किं भवान्न विगर्हति ॥ २४ ॥ | evamadhārmikāḥ pāpāḥ pāñcālā bhinnasetavaḥ | tānevaṃ bhinnamaryādānkiṃ bhavānna vigarhati || 24 || | 1,015,155 |
10 | 5 | 25 | पितृहन्तॄनहं हत्वा पाञ्चालान्निशि सौप्तिके । कामं कीटः पतंगो वा जन्म प्राप्य भवामि वै ॥ २५ ॥ | pitṛhantṝnahaṃ hatvā pāñcālānniśi sauptike | kāmaṃ kīṭaḥ pataṃgo vā janma prāpya bhavāmi vai || 25 || | 1,015,156 |
10 | 5 | 26 | त्वरे चाहमनेनाद्य यदिदं मे चिकीर्षितम् । तस्य मे त्वरमाणस्य कुतो निद्रा कुतः सुखम् ॥ २६ ॥ | tvare cāhamanenādya yadidaṃ me cikīrṣitam | tasya me tvaramāṇasya kuto nidrā kutaḥ sukham || 26 || | 1,015,157 |
10 | 5 | 27 | न स जातः पुमांल्लोके कश्चिन्न च भविष्यति । यो मे व्यावर्तयेदेतां वधे तेषां कृतां मतिम् ॥ २७ ॥ | na sa jātaḥ pumāṃlloke kaścinna ca bhaviṣyati | yo me vyāvartayedetāṃ vadhe teṣāṃ kṛtāṃ matim || 27 || | 1,015,158 |
10 | 5 | 28 | संजय उवाच । एवमुक्त्वा महाराज द्रोणपुत्रः प्रतापवान् । एकान्ते योजयित्वाश्वान्प्रायादभिमुखः परान् ॥ २८ ॥ | saṃjaya uvāca | evamuktvā mahārāja droṇaputraḥ pratāpavān | ekānte yojayitvāśvānprāyādabhimukhaḥ parān || 28 || | 1,015,159 |
10 | 5 | 29 | तमब्रूतां महात्मानौ भोजशारद्वतावुभौ । किमयं स्यन्दनो युक्तः किं च कार्यं चिकीर्षितम् ॥ २९ ॥ | tamabrūtāṃ mahātmānau bhojaśāradvatāvubhau | kimayaṃ syandano yuktaḥ kiṃ ca kāryaṃ cikīrṣitam || 29 || | 1,015,160 |
10 | 5 | 30 | एकसार्थं प्रयातौ स्वस्त्वया सह नरर्षभ । समदुःखसुखौ चैव नावां शङ्कितुमर्हसि ॥ ३० ॥ | ekasārthaṃ prayātau svastvayā saha nararṣabha | samaduḥkhasukhau caiva nāvāṃ śaṅkitumarhasi || 30 || | 1,015,161 |
10 | 5 | 31 | अश्वत्थामा तु संक्रुद्धः पितुर्वधमनुस्मरन् । ताभ्यां तथ्यं तदाचख्यौ यदस्यात्मचिकीर्षितम् ॥ ३१ ॥ | aśvatthāmā tu saṃkruddhaḥ piturvadhamanusmaran | tābhyāṃ tathyaṃ tadācakhyau yadasyātmacikīrṣitam || 31 || | 1,015,162 |
10 | 5 | 32 | हत्वा शतसहस्राणि योधानां निशितैः शरैः । न्यस्तशस्त्रो मम पिता धृष्टद्युम्नेन पातितः ॥ ३२ ॥ | hatvā śatasahasrāṇi yodhānāṃ niśitaiḥ śaraiḥ | nyastaśastro mama pitā dhṛṣṭadyumnena pātitaḥ || 32 || | 1,015,163 |
10 | 5 | 33 | तं तथैव हनिष्यामि न्यस्तवर्माणमद्य वै । पुत्रं पाञ्चालराजस्य पापं पापेन कर्मणा ॥ ३३ ॥ | taṃ tathaiva haniṣyāmi nyastavarmāṇamadya vai | putraṃ pāñcālarājasya pāpaṃ pāpena karmaṇā || 33 || | 1,015,164 |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.